Od Chrámový hory vítr fouká,
a nás tady nic už nezdrží,
Marie vstávej vezmi dítě,
a chyť se pevně otěží.

Už nad ránem chci šlapat horkej písek, 
za sebou nechat hejna vran,
než po nás lovci krále půjdou, 
ztratit se ve stopách karavan.

Až překročíme oba břehy Nilu, 
půjdem dál, za světlem Káhiry.
Anděl řek, že Bůh nám dává sílu,
ukryje nás v poušti na chvíli.

Až vrátíme se zase ke Zdi nářků,
na schodech chrámu budem stát.
Tak pro tebe a pro mne a pro celý svět 
budou se nové časy psát.

Od Chrámový hory zase fouká 
a hněv tu lidem popsal tvář.
Prázdný hrob ve stínu kříže -
ty dny zapíše kronikář.

Je těžký žít jen z naděje a víry, 
dlouhých, víc jak dva tisíce let.
Když od svatýho města vítr sílí! 
Že Bůh se vrátí zas pro tenhle svět!

Johny H