Údiv a vděčnost nad životem a jeho dary, následována touhou uchopit a ochutnat to, co jsme dostali. Víme, že můžeme? Vše je tu pro nás a my jsme vším.

Co neseš

Svítání v zavěšené hamace. Ležím, odpočívám. Rozechvělý a otevřený celému světu vnímám začínající koncert. Zpěvy se mísí, cvrklikání se prolínají, štěbetání a radost z nového dne se nese vzduchem. Plním se pocitem blaženosti a vděčnosti...

Ptáček

Naslouchám svému srdci a slyším, jak mě volá zpět domů do leního chrámu. Naslouchám dál a cítím, jak mě nese vzhůru a nechává letět povětřím. Naslouchám jeho rytmu a slyším mořský příboj. Naslouchám dál a slyším sebe...

Jak tluče

Přišel den, kdy se z malých dětí stávají kluci. Začínám si uvědomovat význam jejich přechodu, chuť hledat a zastávat své místo v rodině a povolovat rodičovské otěže. Koukám se na ně a rozjímám nad jejich světem drobrodružství a vnímám poklady, které do mého života přináší. V takovou chvíli je to pro mě stejně neuchopitelné, křehké a vzácné, jako perla, která se zrodí ze zrnka písku.

Perly

Zastavení mysli. Bytostně vnímám napjetí v mém těle i celém světě kolem. Jakoby smysly nevnímaly jednu konkrétní věc, ale vše najednou a přitom v každém detailu. Ticho se rozpíná, klid posiluje, vědomí setrvává nehnutě a nahlíží. Velmi jemně vstupuji do tohoto prostoru, s bázní a pocitem, jako bych našlapoval mezi křehkými květinami, a pomalu povoluji mysl, aby mohla položit otázku. Nechám otázku znít prostorem a mysl stahuji zpět. Teď je hodná, jako ochočené zvířátko stulené u nohou vědomí čeká, co přijde. A ano, odpověď přichází a já naslouchám v hlubokém odevzdání.

Klid, mír a ticho

Zima mě naučila nacházet svůj vlastní vnitřní oheň. Tato píseň oslavuje její sílu, sílu  času, kdy se noříme do hlubin našeho nitra a hledáme světlo v temnotách. Děkuji zimě, Moraně, Smrti za důvěru v život a sebe.

Dej zimo

Když se hodně ztíším, čekám a naslouchám, stává se občas, že se dotknu jemných vnitřních nebo vnějších světů. Světů, pro něž nejdříve musím vytvořit dostatečný prostor ticha a s trpělivostí vyčkat na dotek. A když tento dotek přijde, pak se zázraky dějí.

Itarenamu

Doteky

Přišel okamžik, kdy se mě dotklo cosi z venku. Síla, která ke mě promluvila a já zůstal sedět v němém úžasu a jen naslouchal. Naslouchal jsem jejím slovům i jejímu zpěvu. Vstupovala do mě a vyživovala. Posilovala na cestu přede mnou. Tato píseň je modlitbou za vnější síly, které nás provází. Často zapomínáme, že jen čekají, až je oslovíme, abychom se mohli propojit a posilněni kráčet životem.

Zazpívej mi

Inspirováno tancem slunce, tradičním obřadem severo-amerických domorodců. Muži tančí přivázáni za prsa kolem stromu života, hledí do slunce, nepijí, nejí. Po čtyři dny se takto postí a odevzdávají hledání vize pro život. Děkují a modlí se za to, co jim Stvořitel dal.

V rytmu

Funguje to úžasně. Dávám lásku sobě. Jsem vším a tak dávám-li lásku sobě, dávám jí tím i všem ostatním. A dávají-li ostatní lásku sobě, dávají ji tím i mě. Řeka života plyne dál.

Itarenamu

Popular tracks