S majitelem restaurace Ateliér o francouzské kuchyni, o tom, jak zlepšit náladu špatně naloženému hostovi, či proč jsou v Praze jen dva podniky s michelinskou hvězdou. A taky o tom, jaké to je nabízet svatomartinskou husu "přes okénko".

Lubo Mikuš není původní profesí kuchař, ale číšník. To je práce, kterou miluje. Mezi lidmi, kteří jsou někdy v dobré náladě, jindy v horší, on sám však vždy ve výtečné, a k službám. Jsou v tomhle Češi horší než jiné národy, jak se někdy říká? Lubo Mikuš je Slovák, ale přesto, nebo právě proto jsem se ho na to zeptal.

Miluje Francii a její kuchyni. Vášnivě nesouhlasí s tím, že když odřízneme vysoká patra tzv. fine dining, že v Evropě najdeme lepším národní kuchyně než tu francouzskou. Prý to není pravda. Ale poslouchejte.

Vychodil hotelovou školu ve slovenských Piešťanech, v Praze začínal v restauraci nahoře v Tančícím domě, a o pár let později s přáteli tuto restauraci také sám provozoval. Pracoval ve Francii, na Korzice a v Burgundsku, ale za domov považuje Prahu.

S úrovní gastronomie je zde spokojen, byť je zároveň pravda, že Praha má stále pouze dva podniky s michelinskou hvězdou. Předběhla nás Budapešť a Vídeň, ta je na míle vzdálená. proč to tak je? Poslouchejte.

Dozvíte se, jaký je zaručený a zároveň jediný recept, jak hosta dostat do dobré nálady, a pak ho v ní udržet. Nápověda: ano, je to ten způsob, který vás napadl jako první. Ale stejně si to poslechněte.

... s Lubo Mikušem (91)

Co byste dělali, kdyby vám v telefonu zbývalo jen poslední procento baterie? Jaká je vaše nebezpečná myšlenka? Čemu věříte, ale nejde to doložit? Na čem se s většinou lidí kolem sebe neshodnete? Rozhovory s lidmi o budoucnnosti, snech, inovacích a taky o tom, co je v noci budí ze spaní. Bude za 10 let svět lepší, nebo horší než dnes? Rozhovory Miloše Čermáka

... s Lubo Mikušem (91)

Milos Cermak