Neurofunk Journeys by MiRo

Chapter I: Pilot

Horus stood in the silence, feeling the space around him vibrating. The air was tense, as if something invisible was pressing into everything around him. It was energy, but not sound—something he couldn’t grasp.

Sekhmet looked at the horizon. “Do you feel that? Something is pushing us. It’s like we’re being controlled by something.”

Horus nodded. “What if this is all part of something bigger? Something that influences us, like a rhythm driving us forward.”

Sekhmet smiled. “Maybe that force is in something that keeps us moving. Like Neurofunk—the energy that constantly pushes us forward, no matter how hard we try to stop.”

Kapitola I: Pilot

Horus stál v tichu a cítil, jak prostor kolem něj vibruje. Vzduch byl napjatý, jakoby něco neviditelného tlačilo do všeho, co ho obklopovalo. Byla to energie, ale ne zvuk – něco, co nedokázal uchopit.

Sekhmet se podívala na horizont. „Cítíš to? Něco nás tlačí. Jakoby nás něco řídilo.“

Horus přikývl. „Co když je to všechno jen část něčeho většího? Něco, co nás ovlivňuje, jako rytmus, který nás pohání dál.“

Sekhmet se usmála. „Možná, že ta síla je v něčem, co nás drží v pohybu. Jako v Neurofunku – ta energie, co nás neustále posouvá vpřed, bez ohledu na to, jak se snažíme zastavit.“

Neurofunk Journey - Chapter I - Pilot

Chapter II: Going Dark

When Horus left his ship and stepped onto the abandoned planet, he found that everything around him was shrouded in darkness. There was no clear light, no clear direction, only silence, which concealed faint vibrations.

“This is interesting,” said Khaem, another of Horus’s companions. “Darkness is just an illusion. Can you feel it? It’s like a subconscious rhythm guiding us.”

Horus looked at him. “I feel it. It’s like something is pulling us. Maybe we’re in darkness forever.”

Khaem thought for a moment. “You’re not in darkness, Horus. You just have to learn to hear what’s between the notes. This is the next step.”

Kapitola II: Vstup do temnoty


Když Horus opustil svou loď a vstoupil na opuštěnou planetu, zjistil, že všechno kolem něj bylo zahaleno temnotou. Nebylo tu žádné jasné světlo, žádný jasný směr, jenom ticho, které v sobě skrývalo jemné vibrace.

“To je zajímavé,” prohlásil Khaem, další z Horusových společníků. “Temnota je jen iluze. Cítíš to? Je to jako podvědomý rytmus, který nás vede.”

Horus se na něj podíval. “Cítím to. Je to jako kdyby nás něco táhlo. Možná už jsme v temnotě navždy.”

Khaem se zamyslel. “Nejsi v temnotě, Horusi. Jen se musíš naučit slyšet to, co je za tím. Tohle je další krok.”

Neurofunk Journey - Chapter II - Going Dark

Chapter III: Somewhere We Belong

Horus sat at the edge of an abandoned city, where the lighting reflected off the empty streets. The city was quiet, but the air carried an energy, vibrating as if something invisible was preparing for its moment. He realized he was in a place that seemingly didn’t exist—like he was part of something bigger, but also separate, like someone observing a simulation.

In the distance, Heka appeared, his figure slowly approaching, moving like a shadow in this strange world.

“What do you think? Is this real?” Horus asked as he looked at the empty streets and motionless buildings.

Heka nodded. “Maybe it’s all just a projection, but that doesn’t mean we don’t have a place in this world.”

Horus looked at the sky, which was dotted with shining stars, each carrying an incredible energy charge. “What if it’s just another assumption? Something that connects us all, but we’ll never know if it’s true?”

Heka smiled and placed a hand on his shoulder. “Maybe right here, in this assumption, is where we belong. Even if it’s only for a moment.”

Horus felt a sense of peace as he realized that the assumptions that connect us might be what gives sense to everything. Maybe it’s not about what’s real, but about how we perceive it. And right here, in this energy, he found a feeling that, perhaps, somewhere in this space, he truly belonged.

Kapitola III: Místo, kam patříme

Horus seděl na okraji opuštěného města, kde se osvětlení odráželo v prázdných ulicích. Město bylo tiché, ale vzduch nesl energii, vibrující, jako by se něco neviditelného připravovalo na svůj okamžik. Uvědomil si, že se nachází na místě, které zdánlivě neexistuje – jako by byl součástí něčeho většího, ale zároveň oddělený, jako někdo pozorující simulaci.

V dálce se objevil Heka, jeho postava se pomalu blížila, pohybovala se jako stín v tomto podivném světě.

„Co myslíš? Je to skutečné?“ zeptal se Horus, když se podíval na prázdné ulice a nehybné budovy.

Heka přikývl. „Možná je to všechno jenom projekce, ale to neznamená, že nemáme v tomto světě místo.“

Horus se podíval k nebi, které bylo poseté září hvězd, přičemž každá z nich měla neuvěřitelný energetický náboj. „Co když je to jen další domněnka? Něco, co nás všechny spojuje, ale nikdy se nedozvíme, jestli je to pravda?“

Heka se usmál a položil ruku na jeho rameno. „Třeba právě tady, v této domněnce, je to místo, kde máme patřit. I kdyby to bylo jen na chvíli.“

Horus pocítil klid, když si uvědomil, že domněnky, které nás spojují, mohou být tím, co dává smysl. Možná to není o tom, co je skutečné, ale o tom, jak to vnímáme. A právě tady, v této energii, našel pocit, že možná, někde v tomto prostoru, opravdu patří.

Neurofunk Journey - Chapter III - Somewhere We Belong

Chapter IV: Suppositions 

The mist slowly rose over the landscape, obscuring the details and creating the impression that everything around was shrouded in mystery. The air was cold and silent, yet it felt as though some unknown pressure hung in the air. The sounds of the wind were muffled, as if the world around had stopped reacting to what was once ordinary.

It felt strange—as if all the sensations were merely parts of something greater that remained intangible.

“Do you feel that?” a calm voice interrupted the silence. “Everything around us might be different than it seems.”

Horus nodded, lost in thought. “What if all of this is just an assumption?”

“Maybe,” replied Imhotep. “But maybe we’re not capable of knowing the truth because our minds deceive us.”

Horus stared into the distance, as if searching for answers in the horizon shrouded in mist. “What if all our assumptions are the key to understanding something greater?”

They stood there, both surrounded by the silent world, where doubts continued to grow, yet at the same time, a new path to understanding opened up.

Kapitola IV: Domněnky

Mlha se pomalu vznášela nad krajinou, zakrývající detaily a vytvářející dojem, že všechno kolem je zahaleno v tajemství. Vzduch byl chladný a tichý, a přesto jakoby ve vzduchu visel jakýsi neznámý tlak. Zvuky větru byly tlumené, jakoby svět kolem přestal reagovat na to, co bylo běžné.

Cítilo se to zvláštně – jako kdyby všechny vjemy byly pouze částí něčeho většího, co zůstávalo neuchopitelné.

„Cítíš to?“ zazněl klidný hlas, přerušující ticho. „Všechno kolem nás může být jinak, než se zdá.“

Horus přikývl, ztracený v myšlenkách. „Co když tohle všechno je jen domněnka?“

„Možná,“ odpověděl Imhotep. „Ale možná nejsme schopni poznat pravdu, protože naše mysl nás klame.“

Horus se zadíval do dálky, jakoby hledal odpovědi v horizontu, který byl zahalen mlhou. „A co když jsou všechny naše domněnky klíčem k pochopení něčeho většího?“

Zůstali tam stát, oba obklopeni tichým světem, v němž pochybnosti stále rostly, ale zároveň se otevírala nová cesta k pochopení.

Neurofunk Journey - Chapter IV - Suppositions

Chapter V: Forgotten Souls

The space vibrated as if all of reality was in a constant state of flux. Something invisible, yet powerful, was pushing Horus forward. But something was wrong.

He could feel them. Souls that had forgotten who they were. Lost in the endless stream of vibrations, their consciousness trapped in a night that had no dawn.

Amid the dance chaos stood Thovt, his silhouette shimmering like a glitch in reality. “You see them, don’t you?” he said in a calm voice.

Horus nodded. “They’re trapped in an echo that never stops.”

Thovt smiled. “Then it’s time to change the frequency.”

Horus closed his eyes. A wave resonated within him, shattering the illusion. The sound energy spread through the space—and the forgotten souls remembered.

Kapitola V: Zapomenuté duše

Prostor kolem vibroval, jakoby celá realita byla ve stavu neustálé proměny. Něco neviditelného, ale silného, tlačilo Horuse vpřed. Ale něco bylo špatně.

Cítil je. Duše, které zapomněly, kdo jsou. Ztracené v nekonečném proudu vibrací, jejich vědomí uvězněné v noci, která neměla úsvit.

Uprostřed tanečního chaosu stál Thovt, jeho silueta se třpytila jako glitch v realitě. „Vidíš je, že?“ řekl klidným hlasem.

Horus přikývl. „Jsou uvězněni v ozvěně, která nikdy neutichne.“

Thovt se usmál. „Pak je čas změnit frekvenci.“

Horus zavřel oči. Uvnitř něj se rozezněla vlna, která rozbila iluzi. Zvuková energie se rozšířila prostorem – a zapomenuté duše si vzpomněly.

Neurofunk Journey - Chapter V - Forgotten Souls

Chapter VI: The Simulation

Horus sat on the edge of the cybernetic pyramid, his falcon eyes watching the glitching horizon. For a long time, he had suspected it—the reality trembled beneath the surface, as if every moment of it was synchronized into a perfect pattern, like an invisible flow of energy.

“What if the world is just code?” he murmured.

Beside him stood Thovt, an old master of wisdom, now in the form of a sound engineer. He smiled and said, “If it is, then Neurofunk is its error log.”

Horus nodded. Maybe he was right. Maybe it was enough to find the right frequency… and escape.

Kapitola VI: Simulace

Horus seděl na okraji kybernetické pyramidy, jeho sokolí oči sledovaly glitchující horizont. Už dlouho měl podezření – realita se chvěla pod povrchem, jako by každý její okamžik byl synchronizován do dokonalého vzorce, jako neviditelný tok energie.

„Co když je svět jen kód?“ zamumlal.

Vedle něj stál Thovt, starý mistr moudrosti, tentokrát v podobě zvukového inženýra. Usmál se a řekl: „Jestli ano, pak je Neurofunk jeho error log.“

Horus přikývl. Možná měl pravdu. Možná stačilo jen najít správnou frekvenci… a dostat se ven.

Neurofunk Journey - Chapter VI - The Simulation

Neurofunk Musician
living in Prague, Czech Republic