Šest básní, které postupně píši během práce v továrně na lisování autokoberců jako náhlou a nutkavou potřebu určitého druhu kompenzace prostředí.
Textové verze: https://janskalak.cz/basne/
použité fotky: https://janskalak.cz/
Děkuji za smířlivost a shlédnutí.

0:00 Cheirónova píseň
3:40 Pražskou tramvají
5:28 Broskve dní a pěny křídel
6:44 U cesty
7:23 Byli jsme šťastní na Zemi
8:49 Ve spirále

Used music:
Allégro - Emmit Fenn
No.4 Piano Journey - Esther Abrami
Waiting - Andrew Langdon
Unrequited - Asher Fulero
Thanks a lot for your music from Youtube studio library.

Cheirónova Píseň A Další Básně - Janskalak.cz

Cheirón a Afrodíté — Zrození Animy

Skrovná sbírka poněkud vachrlatých původně facebookových příspěvků vznikla z důvodu zachování mé jakés takés příčetnosti, jejíž míra se v době mého zaměstnání coby skladníka v supermarketu začala poznenáhlu jevit jako strmě klesající.
https://cervenyvrabec.blogspot.com/

03 Ostře Sledovaná Práce Aneb Panoptikum - Deník Skladníka (audiokniha - Podcast)

02 Prsa A Dresscode - Deník Skladníka (audiokniha - Podcast)

01 Jungova Teorie Práce - Deník Skladníka (audiokniha - Podcast)

O bydlení v maringotce s humorem i prakticky.

Život V Maringotce Očima Realisty - Honza Skalák (podcast)

Podcast o tom, jak jsem jel s tátou autem navštívit mámu v nemocnici a při tom si uvědomil, kdo jsem já, čím je můj táta a že jsem mu ne že podobný, ale že jsem jím.
Textová verze: https://cervenyvrabec.blogspot.com/2019/04/cheironuv-stin.html
Použitá hudba: https://youtu.be/nGfZ_ji9UZ8

Cheirónův stín - podcast o tatínkovi

Povídání o pobytu na protialkoholním oddělení v Bohnicích a o tom, že vás tam dají sice dohromady, ale o příčině své závislosti jsem se tam nedověděl nic. Až když jsem si přečetl o archetypech C. G. Junga a principu vnitřní ženy - Animy. Teprve tehdy mi to začalo dávat smysl a díky tomu jsem to zvládl.
Stáhnout mp3 zdarma: https://bit.ly/2LWjRhT
Textové verze: https://bit.ly/2A9rajB
https://bit.ly/3c2iCIG
Pjér la Šé'z YT kanál: https://www.youtube.com/channel/UCg0f0z7lZzQl4ZU5lc7tKvw/videos

Použitá hudba:
Eternal Space by Hazy
https://soundcloud.com/hazy_music 
Music provided by https://www.plugnplaymusic.net

Manifest by Hazy
https://soundcloud.com/hazy_music 
Music provided by https://www.plugnplaymusic.net

Skutečné příčiny vzniku závislostí, Anima a co se (ne) dovíte v protialkoholní léčebně - podcast

Při psaní Kentaurových písní jsem hodně myslel na mého tátu a nahrál jsem je ani ne tak kvůli jeho stáří, ale abych vyšel vstříc něčemu ještě mnohem staršímu ve mně, co mi dělá dobře.

Do křovinatého pahorku se svou všeobjímající
silou světla a života opírá Slunce a
všechen vzduch prohřívá i svět okolo
mé dlouhé vlasy,
který stojím na vrcholku a hlavou se opírám o stejně teplou zeď
přivírám oči, jsem ještě malý
a jméno tohoto místa mne naplňuje štěstím a bezpečím 
Jeruzalém.
Jsem tak naplněn božstvím
jsem šťastné dítě a — bože, to teplo...
A světlo. A vonící vzduch
nikde nikdo.  
Kdo jsem?
Kým jsem to býval?
Jsem tak chudý a přesto nepotřebuji ničeho
mám vše. 
Borovice
a konejšivé teplo.

Hluboko jsem se musel sehnout,
abych pil z toho dávného proudu.
Slyším teď ale zvuky i prastaré tóny
a cítím vůně a vítr v kývajících se vrcholcích
kouzelných stromů a vidím vroucí zemi,
jak nese moje kroky.
Nad ní je Otec nebe, širý a nevýslovný
a mezi Ním a Zemí
my; jako kentauři.

Stříbrnými šípy míříme ke hvězdám
a ještě mnohem, mnohem dál.
S kopyty ale obalenými hnojem
a nezhojitelnými ranami po celém těle,
zvířata
napůl světelná a napůl temnotou hnaná přes celou Zemi,
konejšeni hudbou jejích dávných doteků,
které probouzejí sny naší duše —
tehdy
v šumění trávy a vůni větru,
ve zvucích zvířat v savaně
celý vesmír plul pod bosými chodidly
nás,
prvních bytostí
v dosud nezotročené Zemi.
Teď ale, otrokem; toužím po stáří.
Po všem starém, pomalém a jednoduchém.
Toužím po polních cestách,
po jejich prachu
a cvrčcích podél nich.
Patří mi všechen čas, než
dědeček Slunce přejde oblohu.
A v noci ležím na Zemi
a celý se na ni vejdu.
Země dýchá, zvedá se a otáčí mnou,
s celým mým lidsko-koňským hmožděním,
jako pouhým pápěřím.

V šmouravých mlhách podzimního listí
mezi kapkami mokrého jehličí a
listím barev kroužícím v společnou hnilobu,
stál jsem v místě, odkud nebylo směru cesty dál.
Kéž mi padne strom a setne hlavu tady
pod krajkovím holých větví
ve vonícím tichu, rád se vzdávám
všeho lidského.
Slova lidí jen šramot nesrozumitelný
neustávající
a lidské lpění na životě jakkoli bídném,
je mi nepochopitelné.
Kopyta obalená tlejícím listím.
Proč jsi mě stvořil?
Vždyť tu není nic
pro tvora s posledním šípem v toulci.
Vystřílel jsem je do neznáma
— každé napnutí tětivy znamenalo radostný důvod být —
pak díval se, jak plují
do temnoty vesmíru, za hvězdy
a jak ztratí se nakonec mezi nimi.
Ale vypuštění šípu je jen konec.
Nejdůležitější je pocit před tím:
ty nedozírné dálky, do kterých teprve vystřelím...
A jsou tohle mé homérské skutky?
Jaká krása a jaká pošetilost
— kopyta od hoven a šípem mířit na hvězdu!
Proto mi ten poslední zůstal.
Pálí mě někdy na zádech
jeho stříbřitý jas a chlad.
Nasadit, napnout, vydechnout a pustit...
Athéno moudrá a bohyně má,
odejmi ode mne svůj dar,
který dnem i tmou táhne dolů
a stěží jej už unesu.

Afriko,
můj domove,
toužím po tvých žhnoucích savanách
a rozpáleném dechu, tady
na skid row, víc mrtvý než živý,
tady
na betonových pláních civilizovaných pěších zón Evropy,
víc mrtvý než živý 
sním 
o tvé horoucí náruči
 a temné černé noci.

V noční řece po pás ve vodě
toužil jsem po krvi.
Zubatým nožem od otce
otevřel jsem své žíly.
Krev z nich proudila stejně tmavá
jako řeka
— spolu se mísily, odplouvaly a
odnášely můj život.
Řeka hučela kolem mých boků,
a nohy začaly slábnout.
Tu babička Luna mi hlavu
vzala do starých dlaní
a mlčky zastavila proudící krev;
zavřela mé žíly a já
si znovu připomněl svou
strašlivou nesmrtelnost.
A vydal jsem se ke břehu,
jehož tráva byla černá,
i má krev byla černá
i voda v řece.
I asfalt cesty nad řekou byl černý,
lehl jsem si na něj.
A tak jsem zůstal, protože
nevěděl jsem, co dál.
Slyšel jsem hrozivé skřípání světa,
jenž se dal zas do pohybu
všude kolem a se mnou.
Své stříbrné šípy jsem zbůhdarma vystřílel z balkonu,
zářily za letu a daleko za hvězdy
ve svistu nebeských proudů se nesly.

Všechny texty na: https://bit.ly/3f0pfgx

J. S.

Popular tracks