můj názor na tohle město se už přestal různit
je fuk jestli je den nebo se vracim z noční
děsný to tu je pořád nevim jak je to možný
vim jen že to tu denně jenom ztěží jde přežít
občas tu zaslechnu zvěsti o ňákým pocitu štěstí
ale pokud tu bylo rozpustilo se v dešti
tady rozjezdy sváží lidi rovnou do pastí
prostě tomuhle městu nikdy nepřejou hvězdy
chtěls tu žít – tak tos udělal chybu fakt velkou
měl bys jít, čím dřív tím líp
vždyť víš, musíš odsud brzo uprchnout
než to tvý okolí nikdy nedovolí
jestli tu zůstaneš dál, začneš i ty brát substance
a tak společně s náma pomíjet existenci
naše frekvence bouří v jednom divokým tanci
zajatí jsme tu všichni, na útěk nemáme šanci

i když žijeme v pohromě podobné ropné skvrně
městě co přinutí lidi všechno tu vzdát
stejně na místě slibuju - chci umřít v brně
a když obživnu zas rád umřu několikrát

dřív tolik známý selhání už není k mání
bio snídaně plavání tu jsou nový poslání
nechte si svý pokusy nás tu všechny zachránit
vždyť na co nám je život kterej není k posrání
chci ať vládne zmatek v ulicích v životech
a nedostatek zas určí podmínky
a ať nízký ceny splátek vrátí všechno nazpátek
a turisti nám nevezmou vzpomínky
já chci radši slýchat kecy chlapů co jdou z továrny
a ne žádný tipy jak dojít nirvany
nechci bořit domy a vidět stavební plány 
chci jen v noci v barech špatně zpívat elány
já chci zhatit snahy, ať je tu někdy ráj
spálit cesty, dráhy – vytvořit územní stát
co se ukrývá na území mlhy a blat
a kterej napořád může na všechno srát

i když žijeme v pohromě podobné ropné skvrně
městě co přinutí lidi všechno tu vzdát
stejně na místě slibuju - chci umřít v brně
a když obživnu zas rád umřu několikrát

nechte si ty svoje prahy nechte si svoje prachy
nechte si tituly slávu svoje piedestaly
vaše pravidla tady nebudou nikdy platit
tady jebeme na to že u vás doma jste slavní
vaše jistá budoucnost je v brně dost vratká
život tady je seklej furt v devadesátkách
tak jestli hledáte čisto a útulný bistra
lidi jako jste vy tu prostě nemaj dost místa
rozhlídněte se kolem, tady není náhodou
že vám podobný typy tady nikde nežijou
vy se celej život jenom brodíte bažinou
ale v brně chceme víc, v brně vždycky jdeme hloub
my v brně chceme víc, v brně vždycky jdeme hloub
a je nám kurva jedno, že nás cesta vede tmou
a až skončí tahle šou, nadejde poslední soud
lidi v brně budou oukej, vždyť už v očistci žijou

Umřít v Brně

je mi jen třiatřicet, tak proč si připadám
jako přebytek války jako veterán
stojim opodál, mimo ten příval
lidi ze zvyku už radši nevnímám
tak radši buď zticha, prosim nemluv dál
slyšet tě dýl nejsem si jistej, co bych udělal
tak jen pokračuj, nacpi se dopředu
hlavně mi nevysvětluj, co je tvoje potřeba
cítim se, jak kdybych se probudil z kryostáze
ve státě, co existuje na oběžné dráze
ptám se – kdo je tady vládce
a všichni jen opakujou stejný slovo práce
ptáci – ti už vymizeli
když začali provozovat bezpilotní lety
vyhořeli tady všichni
pro to že se spolíhali jenom na svý prachy
běž makat, nakup si, jdi domů, a potom spi
můžeš vůbec být rád, že máš pořád ještě kde
tenhle svět tu není pro tebe
a ty mu vrátíš všechno, i za svý rodiče
kdysi jsem měl pocit, že mě děsí, co se děje
teď vám musim přiznat, že mě to hlavně sere
prý že změny – to jsou jen jejich triky
já však stejně všude vidim samý obchodníky
reklama je všude, doopravdy všude
brzo budou bannery a loga jezdit ve snech
to nechceš? na to je už pozdě
a nepočítej s tim, že to zkusíš příště
není náhradní plán a není planeta bé
není cesta zpět, je jen cesta ven
tak ještě spal další benzín a trochu víc nafty
leť si na rafty v kongu a pak na párty v sydney
vždyť normální člověk ten sám sotva co zmůže
my to slyšíme všude, tak přece na co to zkoušet
takže přidej mi kouře, aspoň nebude vidět
že nejsme už zázrak, ale jsme jenom přítěž

Veterán

bude to jednoho dne, asi ráno
kdy se probudim nebývale brzo
zaviní to asi nějaká drobnost
třeba pach moči a nebo možná vlhkost
a pak mi projde mojí lebkou
že nepostačí změnit místnost
abych totiž stvořil nový kosmos
musim zmizet - opustit město
nejdřív se nějak prosekat tím davem
až někam na sídliště
minout všechny parkoviště, super markety a hřiště
a pak přijde ještě outlet
a poslední překladiště
tam navždycky dám lidem sbohem
potom vkročím na vřesoviště
pak už nikdy nebude čeho bych se bál
prostě pudu pořád jenom dál a dál
zvládnu to oklikou, klidně i stoupáním
mě totiž nezadrží strže ani klesání
a po celým dni chůze pak
lesu věnován na pospas
tady vyhlásim svůj vlastní stát
a napořád zapomenu na návrat
můj stát bude mít rozlohu mýtiny uprostřed lesa
bude to malej stát jen s chatou jen tak pohozenou pod nebesa
k ní jednou přivalím kameny na určení pohybu času
a vedle ní postavím z proutí muže, do kterýho si pak vlezu
pak zapálím svoji velkou klec a tím začne můj očistec
předěl, bolest a taky prázdnota najednou čistota, znovuzrození
a potom se do kraje vryje moje vlastní kosmologie
a já postojím v ohni už posunutý v kraji duchovním
a potom svými přesvědčim místní tvory
býložravce, alieny, predátory
ryby, hmyz, dokonce ptáky
že jsem nový bůh dálky

chci, aby celý město stálo za mnou
v tichu lesa být navždy sám
chci, ať se za mnou lidi nedostanou
ať mě neslyší, ani když zavolám

Bůh dálky

svět, co si představuju teď
je svět, ve kterým bouchl internet
chceš? budu ti vyprávět
jak bych si přál vidět lidstvo dělat kroky zpět
kdybych aspoň trochu mohl odpálil bych servery
a pak si stoupl ven, sledoval lidi, jak maj nervy
jak jsou z toho v píči a jak vůbec neví
jak se žije a na co jsou teď slevy
ulice by byly plný potemnělých těl
včera byli ještě v práci, dneska šéf propouštěl
včera nikdo nevěděl, že se blíži tahle bouře
která nás teď bude existenciálně zkoušet
nejen operátoři, blogeři, youtubeři
spousta lidí tomu nebude chtít vůbec věřit
bez dat v telefonu to přece nemůžem přežít
zbude na nás osud, kterej stihl praještěry
nejdřív dlouho klid a pak to přijde náhle
kdy se z kupní síly stane síla, která táhne
začnou protesty, potom vzpoura, hoří auta
a my začneme chápat, co je pravá realita
facebook – jo to byly šťastný chvíle
kdy jsem mohl fotky svýho jídla volně sdílet
tinder – stačilo nafejkovat úsměv
a mohl jsem si získat přízeň milionů kurev
a instagram – ten mi denně dělal dobře
sledoval jsem modelky a bylo jich fakt hodně
byl jsem s nima všude – ve fitku, v soláriu
v jejich společnosti jsem měl pocit, že fakt žiju

často sním, že brzo snadno
padnem celou vahou na dno
že se nám pokrok vymstí kámo
že si země vezme na co má právo 

když si to teď představim, (tak) jsem z toho nadšen
až mi lidi nebudou cpát fotky vlastních sraček
hadry cizích značek, nohy mladých koček
co si právě vysvlíkají kostýmy školaček
chci se vrátit do období, kdy byl ještě chlast
branej jako větší hrozba než je dneska plast
a než je dneska vlast plná lidí, co maj dost
kteří stejně dojedou na vlastní lhostejnost
(dřív) prý bylo líp – to já nemůžu vědět
ale současnost je místo, kde se mi nechce trčet
a minulost – tam už se nechci vracet
jenže budoucnost mi nenabízí žádnej lepší výhled
bankrot, kolaps, panika a krize
nemůžu si pomoct, ale tohle je má vize
temnota – to by byla nová norma
nejtěžší by byla pro ty, co sedí u porna
chaos, co pohltil by všechny
junior manažery, boháče i děvky
a celej svět by byl jako z mad maxe
ale hraní falloutu se nebere jak praxe
a já bych chodil po ulicích vysmívat se těm
kteří donedávna dělali vše v ruce s tabletem
kteří svým vlastním dětem vzali kontakt se světem
a odsoudili k tomu nevydržet ani den
ale můžete bejt v klidu tohle je jenom můj sen
přece nemůže se stát, že bude pokrok zastaven
ale já zůstávám ve střehu a sleduju dál zprávy
abych poznal, až obživnou výplody z mé hlavy

často sním, že brzo snadno
padnem celou vahou na dno
že se nám pokrok vymstí kámo
že si země vezme na co má právo

Kroky zpět

fakt nevim, proč chcete bejt hrdiny
chcete nosit plášť radši než džíny
vy byste neměli už koukat na filmy
co vám do hlavy cpou takový výsmysly
třetím okem číst myšlenky
moct zmizet předtím co je venku
mít milenky taky umět lítat
a nemuset si kupovat furt jízdenky
mít skrýš, kam by cestu znali
jen ti, co taky maj viditelný břišní svaly
a školy – prostě typy,
který se vám donedávna smály
i mí známí mi už říkaj: i ty
by ses měl naučit nějaký fatality
poznat roboty a skrytý identity
abys byl užitečnej článek naší komunity
stereotypu co žiješ, tomu dej sbohem
když je tak snadný abys taky byl bohem
nebo polobohem – to je stejně víc
než si jako smrtleník můžeš dovolit
potom konečně bude tvůj život mít nějakou cenu
konečně si budou pamatovat tvoje jméno
budeš vzor, prostě někdo
jehož fotku budou lidi nosit na svým triku

každej chce bejt hrdina každej chce bejt pán
mě je to u prdele, já mám vlastní plán
zmizim pryč, už jsem našel trasu
nechci vaši sílu, vaši moudrost ani vaši krásu

opravdu věříte, že super schopnosti
ze všech dokážou udělat lepší bytosti?
že vám stačí maska, kostým
a stanete se lidma první jakkosti?
tyhle pičoviny – sny, že vám patří svět
že si lidi o vás budou jednou vyprávět
tak ty skončí hned, jak přijde první střet
a vy se jako všichni dáte na útěk
kážete hodnoty, navenek světlou stranu
jste vzory vlastenců, ideál občanů
do všech supermanů máte však daleko
protože ve svý čtvrti zakládáte domobranu
nechcete bránit slabé, já do vás dobře vidim
když vás slyšim mluvit tak se kurva stydim
pomáhat a chránit, jen dalším nadlidem
mít tak kryptonit, zničil bych hned tenhle systém
Trhač, Kingpin nebo Lex Luthor
stejně jako oni mám k hrdinům odpor
když je potřebuješ, tak tu nikdy nejsou
a lidi si zas jako vždycky musí sami pomoct 
tak kdo tvrdí, že je tady něco víc
ať mi odpoví a nesere se s tím:
až budem nesmrtelní a budem umět lítat
schválně kdo nás tady bude potom ještě uctívat?

každej chce bejt hrdina každej chce bejt pán
mě je to u prdele, já mám vlastní plán
zmizim pryč, už jsem našel trasu
nechci vaši sílu, vaši moudrost ani vaši krásu

Hero-inn

každej den přemýšlím, jestli vůbec vstát
říkám si: "nemáš žízeň, nechce se ti srát
vždyť víš, co máš dělat, dělals to tolikrát
stačí prostě nahmatat tvůj aparát"
tohle je jedna z věcí, co ještě maj snad cenu
sledovat fitness ženský na mým instagramu
scrollovat několik minut po svým malým screenu
a tak s holkama ze studia vyjít ze stínu
jako první na mě čeká úsek
mladých, špinavých, malých a pevných rusek
Oksana Rykova your body looks so great
tohle už překoná jen profil mimi 48
pak přijde spot nějaký turecký banky
ale hned po ní prcinka australanky
je to jediná kořist, od níž chci být loven
nosí minibikini, má jméno helen owen
občas si představuju, jak jí říkám: "kotě,
venku jsem milej člověk a prase o samotě.
příště bys ještě s sebou mohla vzít gabby epstein
kámošku z focení na prádlo calvin klein"
a až jednou vejdu fakt do análů
tak snadno jak ponožky do sandálů
dům victor(ia)'s secret, bude můj tajnej úkryt
a moje pokojská bude behati prinsloo

nechci, co to je, já chci, co to není
protože každodenní dění se už nedá změnit
hraju představení, žiju v zapomnění
sleduju instastories, ty jsou aspoň němý

ty si vážně myslíš, že ti daj přednost?
i když jsi parodie na to, čemu říkaj bytost
tyhle hubený ženský chtěj znamenat módu
ale ty jsi jenom chyba v genetickým kódu
všechny jsou jedničky
jenže ty jsem nula
jsou hmotný tělesa
ty prostá molekula
pro ně je všude místo, každej rád krasavice
ty ani na ibize nemášštěstí více
máš odpornejhlas a smrdí ti z pusy
tak si nech zajít chuť na pevný pasy
ty  nikdy nečekej žádnou přízeň žen
ty nejsi Atreides, ty jsi Harkonen!


nechci, co to je, já chci, co to není
protože každodenní dění se už nedá změnit
hraju představení, žiju v zapomnění
sleduju instastories, ty jsou aspoň němý

Instafitnessbeauties (feat. lil pivo)

kdysi jsem měl strach, ale teď už se nestydim
přiznat je mi kurva nejlíp bez všech lidí
měl jsem dokonalý, neprůstřelný krytí
to se začlo řítit pode vším, co jsem viděl
bylo to jednou, pak se to začlo vracet
začínal jsem cítit, že má pouhá šance
bude izolace bytem, pak už žádná akce
a telefon mít zaplej jen na vibrace
další možnost byla jenom výpověď z práce
vyjít na ulici jen když přivezou pizzu
pak se rychle vrátit zpátky na matrace
a zmizet z planety i s ovladačem v ruce
mám svý online avatary vedou lepší život
když maj dost munice klidně zastaví provoz
a já se nemusim ani převlíct do kalhot
abych lidskou duši odhalil na dřeň a na kost
radši budu žít ve světě assasin's creed
krabice od pizzy mi budou ucpávat byt
nabitý baterie je všechno to co chci mít
nevolej, nepiš, nezvoň - hraju battlefield

manifest asocialismu
to je když jinou podobu vezmu
a pak se vydám dál do jiných realit
tam totiž jedině má duše najde klid
manifest asocialismu
to je když vydám se do kosmu
a v něm cestuju sto světelných let
zpět se vracim jen, když spadne internet

mě totiž nezajímá, kdo kde sleduje módu
a nebo kolik v pokémon go nahrál bodů
že se dřív pokoušel jezdit na longboardu
ale nedávno prý poznal kouzlo singlespeedu
jsem robinson uprostřed města
žiju na propasti, k níž nevede cesta
jsem robinson, kterej nemá rád pátky
z bytu v pátek večer nevytáhnu paty
ve svým malým paláci odpočívám v pokoji
tady jsem si pro sebe svým rukojmím
teď je jedinej čas, co chci znát
a v něm pak předstírat, že mám vlastní stát
nebo celej kontinent, klidně celej svět
falšuju si realitu, ale nezměním svět
možná jsem posedlej, to nevim jistě
možná hledám lepší svět na špatným místě
jako postava z levnýho zombie filmu
omylem hrdina, nikdy neměl nést tíhu
světa lidí, žijících cizí životy
co i když uzří boha, kouknou mu na boty

manifest asocialismu
to je když jinou podobu vezmu
a pak se vydám dál do jiných realit
tam totiž jedině má duše najde klid
manifest asocialismu
to je když vydám se do kosmu
a v něm cestuju sto světelných let
zpět se vracim jen, když spadne internet

Manifest asocialismu

underground rap / crossover / shoegaze / alternative

SKARAZ

Popular tracks