Blackout

Jen záře tabletů náhle tu 
Nutí stíny plout
Nějakej vůl v neděli před zprávama
V činžáku vyrazil proud 
Horor v každý rodince
Televize, wifi – pasé 
Možná v černý hodince 
Stihnem si říct co v drahým čase 
Nestíháme
 
Domovník shání pákovky 
Nezávidím mu 
Někdo zamk´ jističe na řetěz
A pojistil si tmu 
Chodbou zní útržky klení 
Sousedka s kufrem jde k autu 
Nedoufám v rozuzlení 
Prsty mi vězí v nedělním blackoutu 

Díváš se se mnou do svíčky
Spojeni na chvíli tmou 
Dokud nám zase nerozsvítí 
Tak budu tvůj a ty mou

13 BLACKOUT

V zahradě

Oděná do srpu 
Pokládá na zem 
Všechny bolesti 
Svý divoký skalky 
Oděná do nůžek 
Přistřihává cesmínám 
Všechny zvrhlý myšlenky 
Na včely
 
Zvenčí 
Se zdá 
Všechno 
Jak má být 
Ale spusť se 
K ní za plot 
A možná 
Vykrvácíš

Oděná do hrábí 
Vyčesává z trávy 
Kostřičky padlých můr 
Z vrchních pater lesa 
Oděná do sirek 
Posílá kouřový signály 
Že už je u ní zase krásně čisto 
Pusto a prázdno

Zvenčí 
Se zdá 
Všechno 
Jak má být 
Ale spusť se 
K ní za plot 
A možná 
Uhoříš
 
Oděná do srpu 
Pokládá na zem 
Všechny bolesti 
Svý divoký skalky 
Oděná do nůžek 
Přistřihává cesmínám 
Všechny zvrhlý myšlenky 
Na včely 
Oděná do hrábí 
Vyčesává z trávy 
Kostřičky padlých můr 
Z vrchních pater lesa 
Oděná do sirek 
Posílá kouřový signály 


Že už je u ní zase krásně čisto
Pusto a prázdno 
Dokud
Zase
Nezaprší

12 V ZAHRADĚ

O dunách
 
Okolo mýho srdce 
Rozkládá se poušť 
Už je to dávno, jsem malej kluk tak 10-12 
A chci nutně sbírat brouky 
Lovím Střevlíka kožitýho 
A s jeho posledním malátným pohybem v eterový lázni 
Vdechuju první bodavý zrníčko svý Sahary

Okolo mýho srdce 
Rozkládá se poušť 
Dneska svým pohyblivým pískům nedohlédnu konce 
Už nezabíjím, ale smrt posledního bílýho nosorožce 
Nebo kácení v Bělověžským pralese 
Rozšiřujou mý duny o hektary vyprahlý pustiny

Okolo mýho srdce 
Rozkládá se poušť 
Někdy se bojím, že za mnou můj písek 
Dělá tenký cestičky 
Tenký cestičky na sociálních sítích 
V hovorech s přáteli 
A možná i u nás doma na koberci 
Sakramiláčku jak nebýt nebýt depresivní 

Z jediný vody 
Jsme jedný krve ty a já 
Z jednoho prachu 
Jsme jedný krve ty a já 
Pod jednou oblohou 
Jsme jedný krve ty a já 
Na jediný Zemi 
Jsme jedný krve ty a já
 
Ale stejně ve mně ještě pořád přežívá naděje 
Jak pouštní liška s obrovskýma vyposlouchanýma ušima 
Co plachá a zkřehlá špízuje kde se co dobrýho šustne 
A když Papež František vydává Laudáto si´
Nebo když zákon dává za pravdu aktivistům na Šumavě 
Všechny tyhle dobrý zprávy mi fenek vykňučí přímo do aorty 
Aby se moje duny zalily 
Vodou, nebo krví, krví, nebo vodou 
A kus pouště se odlomí jak písková kra 
A moje Sahara se zmenší, zmenší

11 O DUNÁCH

Obrazy z Osijeku
 
Vrátil jsem se tehdy z Jugoslávie 
Bylo novoroční ráno devadesát dva a mý 
Kamarádi ještě v hospodě doráželi půlnoc 
Chtěl jsem jim o všem říct a měl v hlavě výheň vědomí 
Že v každým žije krvelačná bestie 
A že i v sobě občas slýchám výt tu stvůru pravěkou 
Ale opilí střízlivýmu nevěří 
Řekli mi „pojď si sednout k nám a nestraš 
Je Novej rok a ta tvoje válka ta je daleko“
 
Dodávkou s humanitární pomocí 
Přes Slovinsko-Chorvatskou hranici a dál“ 
Za oknem zrezavělý auta, kosti bojů
A pak už Zágreb, stará fara a ani jsem se nenadál 
Už na mě z očí řádový sestry 
poprvý zblízka to zvíře pomsty to zvíře pomsty otvíralo chřtán 
Planoucí v usmíření nevěří 
Říkala, dívej, píšou o tom v novinách, je to pravda! 
Kdo si začal, bude potrestán

Další den vlakem na Vukovar 
Siréna zvěstující nálet byla výpravčím 
V mým vagónu vojáci i civilisti, žhnoucí tečky cigár 
Jen tunel zvládl mazat rozdíl, kdo je kdo a čí je čí 
A dál pěšky podél zničených kolejí
Ztraceni v polích a nad hlavou zářil hvězdnej chrám
Až se chvíli člověku pod nebesy nevěří 
Že jen kousek od něj za obzorem 
Někdo právě umírá

Doutnající fiat a v něm ohořelý těla 
Půlky domů kterým bomby vzaly obývák 
Pytle s pískem u vchodů do hospod i do kostela 
I ten vánoční strom na náměstí se do mě vyrývá
Obrazy z Osijeku, obrazy z Osijeku 
Pořád se vracíte zpátky jako starý známý vzteklý běsi 
A rána cejchovanýmu nevěří 
Co ho vzbouzí ze snů 
když ho můry vyděsí

Kde je ta závora do který je ještě mír? 
Závora za kterou už pálej těžký děla? 
Každej v sobě ji zvedá tím 
Co udělá a hlavně tím co neudělá 
Už ani nevím kudy jsem se vracel zpátky 
Musel jsem utéct, teď sedím u stolu a na srdci válečný znamení
Ani opilej kamarádům nevěřím 
Když říkaj: „dej si ještě jednu a nebreč 
je Novej rok, tady u nás doma přeci žádná válka není!“

10 OBRAZY Z OSIJEKU

Sílu!

Říkáš mi: „Každý ji hledá jak umí“ 
Pak típáš cigáro v kavárně Slávie 
V tváři ti rabujou stíny 
Severák v lidech se zvedá 
Ty umíš psát písničky, musíš ji najít 
Do všech svých songů vklínit 
Sílu přemoct strach 
A tu sílu posílat dál

Co bys řek procházce Prahou? 
Ty mluvíš, já mlčím, nábřeží pulsuje 
Dojdem až k Tančícímu domu 
Dívej, ten dům je dlahou 
Na naštíplou odvahu nejít s davem 
Prostavěli se tomu 
K síle přemoct strach 
A tu sílu poslali dál 
Nám
 
Vyprávíš, co je ti vzpěrou 
U barevný zdi je s trubkou černoch 
Dává Help až mě to dusí
Vybrat si cestu, ale kterou? 
Říkáš, že doufáš, když o to prosím 
Že ke mně přeci přijít musí 
Síla přemoct strach

A já mlčím a nemůžu říct ani slovo na svou obhajobu 
Poslední dobou jsem patetický, chybí mi Krylovy texty 
Chybí mi Pepa Streichl a chybí mi Filip Topol 
Váhám zda přeci jen nedal jsem si nesplnitelný úkol
Zjistit jakými že to nástroji má pravda a láska vyhrát 
Když kardiochirurg učí se střílet a k násilí nemá výhrad 
Bojím se, že bude zrovna na střelnici a ne v nemocnici 
Až z diskuzí pod články na internetu jednou doma pukne mi srdce

Stojím sám nad Vltavou 
Vedle mě září Jan Nepomucký 
Vyleštěný japonskými prsty 
Stíny nám neodplavou 
Ale, když už sem tady, taky si sáhnu 
Po přání zavřenými ústy

09 SÍLU!

Hanina káva je rozlitá

Hanina káva je rozlitá 
Spatřila ducha ve svý kuchyni 
Sáh´ po ní pazourou 
Až vzala spánkem o roh ledničky 
Když přišla k sobě vprostřed noci 
Všude to vonělo po majoránce 
Křupaly pod nohama střepy 
Jak strhla na zem ze zdi kořenky

A její milej tvrdě spí 
 
Sára si chladí dlaně ledem 
Utírá saze z bílých parapetů 
Kape si olivový olej do ran 
Sličný ruce v jednom ohni 
Skočily po ní rozpálený kamna 
Chalupa popelem se setměla 
Všechno jí doma zapadalo 
Černým sněhem z bukovýho dřeva
 
A její milej tvrdě spí 
 
Martina v ložnici má berle 
Už zase setřásly ji schody 
Schody co nesnáší ostrý trny podpatků 
A vzpínaj´ se jak koně 
Záda a žebra plný modřin 
Jako když soumrak barví nebe nachem 
Přemýšlí kolik ještě bolavých nádechů 
A kdy že rozední se
 
A její milej tvrdě spí 

Petřiny dveře na ni žárlí 
Už raděj dneska nikam nejde  
Chtěla klíč ale přibouchly jí prsty 
A kliku proměnily v kámen 
Tak volá holkám že se omlouvá 
A její hlas zní přiškrceně 
Koupelna znásilňuje ozvěnou 
Všechny tichý věty v telefonu
 
A její milej tvrdě spí

Hanina káva je rozlitá 
Sára si chladí dlaně ledem 
Martina v ložnici má berle 
Petřiny dveře na ni žárlí 

A jejich milí klidně spí

08 HANINA KÁVA JE ROZLITÁ

Málem bych zapomněl
 
Vězím s nohou zaklíněnou v hlubině
Modrá hloubka sklapla jako past
Zorničky mi páraj ptačí hlídky
A spojujou mě s tebou přes propast
 
Je červen 
A já
Na zádech v travách
Hryžu ret 
Je červen 
A ty 
Ve vlaku 
Nade mnou
Letíš
 
Oblaka jak vlaky lidských duší 
Totiž berou si nás na poslední z cest
A jakmile jsou v hlavách tvýho lůžka 
Nemůžeš už nástupiště splést 
K tobě s jarem vítr poslal expres
ani nestihli jsme dopít hrnky káv 
A že stesk je hroznej a já chci s tebou mluvit
Tak tu s nohou v nebi trčím na pozdrav
 
Je červen 
A ty 
Jsi už měsíc pryč 
Mami tady je červen! 
A já
Na to konečně přišel
 
Jediný co si můžem dát na tomhle světě 
Jediný co si smíme dát, co za to stojí 
Jediný co si tady musíme dát navzájem 
Je čas, je čas spolubytí!
 
Tak než zruším nožní připojení 
A zbude po něm slehlá luční směs 
Ještě vryju patou větu do oblohy 
Že sem přijdu brzy dát řeč jako dnes
 
Málem bych zapomněl brácha s tátou spolu nemluví 
Málem bych zapomněl tvoje smrky nad barákem asi zešílely touhou, ten pyl je všude, úplný žlutý mraky smrčí lásky 
Málem bych zapomněl ségra se mi zdá po dlouhý době konečně trochu šťastná, asi má chlapa 
Málem bych zapomněl, šli jsme ti zapálit svíčku, ale vyhnal nás hrobník, že je po zavíračce a jak tě znám, asi by ses tomu smála

07 MÁLEM BYCH ZAPOMNĚL

Louvre

Narodíš se s čistým obličejem 
Paletou je srdce 
Pro svůj život jsi plátnem 
Skrze tvoji hruď se míchají barvy 
Co ti z tváře září 
Nebo tmí tě temnotou 
A kdo ví snad každá tvář 
Ať už má, či nemá zář 
Čeká na „Den registrů Božího Louvre“
A tak možná hlavní je 
Než se dočká, ať v ní je 
Co nejvíc tahů od mistrů

Láska je Gauguin 
Touha je Dalí 
Volnost je Cézanne 
Pravda je Goya
 
Časem zjistíš, že kolem je spousta 
Těch co drží štětce 
Z kterých kanou do jiných 
Válečný barvy, odstíny strachu 
Nenech si v sobě rozprostírat 
Karmín, šeď a čerň 
Přeci každá tvář 
Ať už má, či nemá zář 
Čeká na „Den registrů Božího Louvre“ 
A tak možná hlavní je 
Než se dočká, ať v ní je 
Co nejvíc tahů od mistrů
 
Láska je Gauguin 
Touha je Dalí 
Volnost je Cézanne 
Pravda je Goya
 
Na konci cesty se zastavíme 
V ermitáži nitra u zdi 
S jedním zrcadlem 
Jak to jen zvládnout a neoslepnout 
Dokázat postát před vlastním dílem 
Mít oči dokořán 
Doufat že každá tvář 
Ať už má, či nemá zář 
Čeká na „Den registrů Božího Louvre“ 
A tak možná hlavní je 
Než se dočká, ať v ní je 
Co nejvíc tahů od mistrů
 



Láska je Gauguin 
Touha je Dalí 
Volnost je Cézanne 
Pravda je Goya
 
Narodíš se s čistým obličejem 
Paletou je srdce
Pro svůj život jsi plátnem

06 LOUVRE

Dým

Tak nazdar dýme bonzáčku plamínků 
Tak jsi zas tady, dobrý den
A že mě slzíš, nestojí za zmínku
Půjdeme spolu raděj ven 
Kdosi ve mně něco zase pálí 
Kdosi ve mně oheň rozdělal 
Jiskry co spávaly zas tu řeřaví
Povětří nám dobře udělá 

Všechen můj splín 
V kopcích se větru vzdá 
Uhlíky vin 
Ráda mu odevzdám

Někdo si ohniště vymetá básněmi 
Někdo v sobě popel skladuje 
Já když jdu s mourem, tak o fous krásně mi 
Bývá jen co vánek zaduje 
Pohrabáče boty cestou kráčí 
S každým krokem ve mně uklízí 
Bývá to úleva, bývá to nádech 
Smutky s sebou na procházku vzít

Kouř i můj splín 
V kopcích se větrům vzdá 
Uhlíky vin 
Ráda jim odevzdám

Tak ahoj dýme bonzáčku plamínků 
Už nejsi se mnou adié 
Slzels mě slzel a už jsi vzpomínkou
Dýchatelno zase tady je

05 DÝM

Hledali

Hledal lék 
Jak vyhnat mlčení ze rtů 
Hledal sérum 
Kterým vyhojí rány 
Hledal sten 
Jakým uleví tíze
Našel verš
Na bolest opiát
 
Říkal jí 
Na svoji zeď si můžu psát co chci 
Říkala 
Na tu svou Berlínskou zeď si klidně piš co chceš 
Jen mi nezapomeň říct 
Ze který strany to píšeš
Ať vím 
Odkud mám k tobě začít kopat tunel

Hledal most 
Kde přejít nad divou strží 
Hledal křídla 
Který zpomalí pády
Hledal chyt 
Co se nedrolí časem 
Našel tón 
Řetěz nad stěnou
 
Říkal jí 
To není píseň o tobě a o mně 
Říkala 
Možná není, ale každej tvůj rým si můžu vzít osobně 
A už dlouho jsem neviděla tvůj úsměv 
Prosím 
Ať tě ta temnota nepohltí
A otevřeným oknem do ložnice 
K nim vlétl ze tmy lišaj
Vzali ho spolu křehce do náruče 
A vrátili létu

04 HLEDALI

V šeravých pěšinách
 
Nad městem Vsetínem 
V šeravých pěšinách 
Najdeš tam kámen lesníka 
V šeravých pěšinách
Stíhali pytláka 
V šeravých pěšinách 
Duben měl s nocí namále 
V šeravých pěšinách
 
Zpívá dlouhá hlaveň 
Zpívá píseň zrádnou
Když tři milují se 
Jeden musí padnout
 
Krvavý devětsil 
V šeravých pěšinách 
Adjunkta našli bez duše 
V šeravých pěšinách 
Kdo střílel ze stínů 
V šeravých pěšinách 
Tajemství kolem obchází 
V šeravých pěšinách
 
Zpívá dlouhá hlaveň 
Zpívá píseň zrádnou
Když tři milují se 
Jeden musí padnout

Chytili pytláka 
V šeravých pěšinách 
Třicet let trávu neviděl 
V šeravých pěšinách 
Nadlesní před smrtí 
V šeravých pěšinách 
Přiznává knězi žárlivost 
V šeravých pěšinách
 
Zpívá dlouhá hlaveň 
Zpívá píseň zrádnou
Když tři milují se 
Jeden musí padnout

Já zabil adjunkta 
V šeravých pěšinách 
Za mříží sedí nevinný 
V šeravých pěšinách 
Chodil mi za ženou 
V šeravých pěšinách 
Vplétal jí proutky do vlasů 
V šeravých pěšinách 


Zpívá dlouhá hlaveň 
Zpívá píseň zrádnou
Když tři milují se 
Jeden musí padnout

Nad městem Vsetínem 
V šeravých pěšinách
Najdeš tam kámen lesníka 
V šeravých pěšinách

03 V ŠERAVÝCH PĚŠINÁCH

Verdun

Vrávorá do spánku 
Vrávorá naděje 
Že ráno nebude zlý 
Že všechno temný se 
V dřímotách doděje 
A zítra bude už líp
 
Mám hlídku dechu 
Dívám se jak tiše spíš 
Válku bez nádechu 
Nevydržíš

Smýkaní k příměří 
Smýkaní za šíje 
Navzájem druhému štít 
Tak jaká pravda to 
Do nás zas našije 
Zbývá rychlou smrt chtít

Máš hlídku dechu 
Díváš se jak tichý spím 
Válku bez nádechu 
Nevydržím
 
Ke zbraním! Velí vztek 
Do zbraně! Hlásá ret 
Křivený ublížením 
A na konci zákopů 
Půlnoční lazaret 
Svítí k usmíření
 
Jako dva 
Vojáci 
Míříme
Na srdce 
Vojáci 
Milenci
Já a ty 
Verdun je kuchyně 
Verdun je ložnice 
Verdun je navěky 
Já a ty

02 VERDUN

Poustevnická

Dennis Tito
Byl první vesmírný turista 
Dovolená za půl miliardy 
Sedm dní ve stavu beztíže 
Ale žádný vesmír není tak hebký 
Jak pokoj ve kterým jste spolu přistávali navzájem v sobě 
Na starým letišti

Rychlovlak 
Peking – Honkong 
Rozmazanou krajinou svištíš 
Až třistapadesát kiláků v hodině 
A stejně po žádných kolejích to nestíháš
Do srdce, který za sebou zaklapává výtahový dveře 
Rychlostí smutku

Přes tuhle řeku 
Dál na útěku 
Bezmezně snící 
Poustevníci

Iridium 
Je satelitní síť 
Celoplanetární pokrytí 
Dovoláš se klidně z pólu na pól 
Jenže žádný operátor na světě 
Nespojí tě s tím, kdo s tebou nechce mluvit

BBC news 
Ostrý obraz, dobrý zvuk 
Aktuální zprávy 
O tom co se děje zrovna teď v Tararingapatamu
A přitom na žádný televizní stanici se nedovíš 
Nic o lidech, který tu s tebou bydlí pod jednou střechou 
V dětským pokoji

Přes tuhle řeku 
Dál na útěku 
Bezmezně snící 
Poustevníci

V moderním věku 
Dál ke člověku 
Moderně snící
Poustevníci

01 POUSTEVNICKÁ

Album LOUVRE je čtvrté v řadě kapelních nahrávek a naleznete na něm třináct autorských písní z pera Jana Žambocha. Nosná myšlenka desky by se dala vystihnout kouskem textu písně Louvre: Láska je Gauguin, touha je Dalí, volnost je Cezanne a pravda je Goya.

zambosi-cz

Popular tracks