Electronic musician. You can find all my music on most streaming platforms. At the moment, I am working on my first album as Office of Rhythmic Molluscs...

from DC's ddr show 'Record Time: With DC' on Dublin Digital Radio and other archive shit.

Better than your favourite DJ. 

Production credits, collaborators and remixes include Flying Buttresses, Murli, Spekulativ Fiktion, Post Punk Podge, Citrus Fresh, Percolator, Bullet Club (NewJapanProWrestling), Clerk 5, Vince Mack Mahon/Mongrul, Grandeurs of Delusion, windings, Same D4ence, Ceara Conway, Jinx Lennon, Morning Veils, Young Wonder, Strange Fish, Nanu Nanu, God Knows.


Press

"No one does it like Naive Ted. The masked turntablist and producer is a Dr. Frankenstein of sampling – a creator of monstrous, abrasive hip hop and punk beats who fuses chopped and screwed percussive limbs, grizzly melodies and bass guts to irresistibly heavy effect." (The Quietus, Sept. 19)

"a chaotic but constantly exhilarating listen... have a dig through his formidable back catalog. We promise you, it’s all pure cracked and pure class." (The Thin Air, Sept. 18)

"The highlight of this year’s Open Ear festival was Naive Ted’s wrestling/turntablism / live hybrid assault on the senses late on the Saturday night. Some folk didn’t have a clue what was going on while others were accidentally clocking each other in the back of the head with flailing limbs – it’s just the way it goes sometimes. Death of Me was the finale; a warped, tricky and wholly unique blend of techno, hip-hop and 70’s prog rock." (nialler9.com, Dec. 17)

"....positively bananas, as old-school skratchology (meets) a truly eclectic range of samples before being thrown, full-force, at Steve Reich-esque experimentation and being thoroughly deconstructed accordingly." (Village, Sept. 17)

"From co-founding Galway’s Community Skratch games, being a member of the Vince Mack Mahon scratch super-group to making some seriously innovative music... a cornerstone of Irish hip-hop and electronica for over a decade." (Rabble, Jan. 18)

"The whole thing is an alternative audio riot"
(Nialler9, Album of the week, Irish Times, July 2015)

"No presumptions or fucking around here, just some great samples from all over pop-culture, dextrous turntablism, and a command of crowd control from behind the decks comparable to the luchadors he patterns himself after."
(The Thin Air, Feb. 2015)

"heavyweight beats which smack you around the chops and make you stand up straight before capsizing you all over again"
(Jim Carroll, Songs of the Week, Irish Times, June 2015)

Caoilian Sherlock released his debut EP 'The Faraway' under the moniker Saint Caoilian in 2017, on the back of a year of prestigious support shows with Roy Harper, Ryley Walker, Sean O'Hagan, and a tour around Ireland with Joan Shelley and Nathan Salsburg. Coinciding with this tour were shows at Body & Soul, Another Love Story, Sounds From A Safe Harbour, Quiet Lights and It Takes A Village Festivals. With the release new single 'Shades Of You' forthcoming this in September, and a full length album to follow - he has revoked his own sainthood and made the brave decision to re-enter the world as a mere mortal.

Playing guitar and writing songs since the age of fifteen, well worn through years in rock and roll bands his solo material takes considered, yet facetious ramble through the deepest of existential crisis. During live performances he is backed with an electric guitar, a super cool rock band, a sense of entitlement, a degree of casual sombreness, a joyous approach to playing music and an overly sentimental view of almost everything.

"His first solo single allows that raspy sweetness to dominate a song of bright laid-back blues folk" - Irish Times (Single Of The Week)

‘I’ll Be A Fool For You’ is a languid lilting track from a man who clearly has many strings to his bow." - Nialler9

Kamil Fousek se narodil do života, který mu už před prvním nadechnutím nachystal pořádnou dávku  Smůly. Ještě, než přišel na svět, jeho mamka zažila vážnou vlakovou nehodu na cestě na Slovensko. Průvodčí prý usnul a nepřepojil výhybku – vlak se srazil. Mamka byla zrovna na toaletě a při nárazu se prudce udeřila do břicha. Malé „embriátko“ Kamil se kvůli tomu otočilo vodorovně, místo aby bylo správně ve vertikální poloze. V pátém měsíci to dokonce chvíli vypadalo na dvojčata, ale nakonec se ukázalo, že je v břiše jen jeden bojovník.

Když přišel na svět, omotal se mu pupečník kolem krku a přidusil ho. Některé mozkové buňky to bohužel neustály. A aby toho nebylo málo, na porodním sále prý upadl. Prostě kombinace smůly, jakou by nevymyslel ani scénárista tragikomedie.

Když mu byly dva roky, mamce bylo divné, že se ani neposadí, nepostaví, hlavička pořád padala a Kamil jen brečel. Doktoři tvrdili, že má jen pomalejší vývoj, ale mamka se nedala. Vzala ho zpátky na Slovensko k vyhlášenému léčiteli. Ten hned zjistil, že má vyhozené obratle, a navrhl rovnat. Mamka říkala, že to znělo, jako když „křupou ořechy“. Pak mu doporučil lázně — a od té chvíle se začal zvedat.

Ve třech letech se ocitl v dětských lázních u Jičína v Železnici. Tam našel výbornou rehabilitační sestru, která ho dostala na čtyři, do kleku, a téměř i na nohy. Chodil tam do školky, školy, učitelka za ním docházela i domů. Pak chodil do zvláštní školy, tam mu učení šlo. A hlavně – naučil se samostatnosti, našel si kamarády a další lidi, kteří si prošli podobným osudem. To mu dalo sílu žít.

V Železnici přišla puberta, první večírky, první lásky... a hlavně první psaní. Asi v patnácti napsal své dvě první eseje – Dívka bez tváře a Masky. Když je ukazoval sestřičkám, rozbrečely se. To Kamila nakoplo a psal dál. Jeho učitelka poslala texty do literárního spolku a vyšli mu dvě sbírky. Ocitl se v novinách, rádiu, a dokonce i v místní televizi. A jednoho dne volali z Mladého světa, že přijedou na rozhovor – to bylo jeho pět minut celorepublikové slávy.

Kamil ale neměl jen psaní. Odjakživa miloval hudbu – poslouchat i tvořit. V lázních pořádal diskotéky pro maminky, které tam jezdily na pobyty s malými dětmi, což byla velká zábava. V osmnácti se pro něj lázně sice zavřely, ale život otevřel jiná vrátka. Přestěhoval se z města na vesnici, kde si splnil sen mít kolem sebe zdravé vrstevníky, kteří ho přijímají. Táta chodil na pivo, Kamil na kolu s rumem, a vesnice ho přijala mezi sebe.

Parta jedenácti kluků, patnáct holek ze sídliště, opuštěný kulturák… no, asi si každý představí, jak to vypadalo. Diskotéky, večírky, první tekno party, kde si Kamil občas i zahrál. Jeho sociální bublina se nafukovala – přibývali kamarádi, hezké holky ho braly mezi sebe, lidé ho poznávali. Jezdil po republice na turnaje v boccie, kterou se naučil v lázních. Díky tomu poznal i spoustu umělců a muzikantů. Vystavoval vlastní grafické obrazy, předčítal eseje, dělal muziku v hospodě… Život jak malovaný.

Mamka byla ráda že kolem sebe má opravdu hodně lidí. A když se naskytla příležitost dodělat si základní školu, vzal ji nakonec – i když se mu jako „mladému floutkovi“ nechtělo. Ale bral to jako výzvu, věděl, že po něm mohou nastoupit další. Ve škole v Českém Krumlově udělali díky projektu výtah a Kamil byl pilotní žák s hendikepem, který do školy docházel. Dostal dvě asistentky — jednu do školy, druhou na doučování — a přestože to bylo „odřenýma ušima“, základku dodělal.

Dalo by se říct, že i zdravý člověk by mu mohl kdeco závidět.

A pak přišla rána. Jeho milovaná mamka vážně onemocněla a už se o něj nemohla starat. Sociální bublina splaskla, život se Kamilovi převrátil naruby. Musel odejít z rodného města nejdřív do týdenního stacionáře a později do ústavu v jiném kraji, než žil doposud. O této zkušenosti s ústavní péčí dnes otevřeně píše ve svém manifestu.

IDM

https://karjalakings.bandcamp.com/

ovchinin85@inbox.ru

https://vk.com/techno77

https://vk.com/club230296637

Followers of Naive Ted