„Proč bychom se najednou měli posrat? Co se vlastně stalo? Populární blbec dostal reprezentativní funkci. Čeho se bojíte? Myslíte si snad, že zákazníkům zakážou u nás nakupovat? Že zavřou obchody? Že vyvlastní náš kapitál, protože jsme židi? Pogromy už v Německu nebudou, s těmi je konec!“

Jsme v roce 1933. Německo je zdecimováno tvrdými podmínkami Versailleské mírové smlouvy a válečnými reparacemi. Chudoba a ponížení jsou rozbuškou, která odpálí světovou tragédii. Adolf Hitler se stává říšským kancléřem, začíná destrukce parlamentního systému výmarské republiky. Dochází k požáru budovy říšského sněmu. Důsledkem je dekret, který omezuje svobodu shromažďování, ruší listovní tajemství, povoluje domovní prohlídky bez soudního příkazu a umožňuje konfiskovat majetek. Vznikají první koncentrační tábory.

Spisovatel Lion Feuchtwanger ve svém díle sleduje osudy židovské rodiny Oppermannů. Každý z nich vnímá rychle akcelerující situaci jinak. Jsme svědky toho, jak je obtížné se v dané chvíli zorientovat, jak neuvěřitelná se jeví barbarizace společnosti, jak nesmyslně vypadají výzvy k odchodu ze země.

Audioprogram

Audioprogram k inscenaci Oppermannovi

Jsme v Mnichově v roce 1921. Epidemie, krize, inflace. Grafoložka Johanka Krainová bojuje za osvobození svého přítele, neprávem uvězněného kunsthistorika, Martina Krügera. Johanka se probíjí společností dobře usazených „bílých mužů“, aby se setkala s nejrůznějšími formami nátlaku a manipulace i kavárenského intelektualismu a politického idealismu.  Prvním dílem z podcastové série, která nahrazuje tištěné programy, provází dramaturgyně Barbora Hančilová.

Program

Audioprogram k inscenaci Úspěch

Třicetiletý učitel odchází z města, které je příliš komplikované, anonymní a předražené. Svou duševní rovnováhu se pokouší najít v sousedském kolektivu malé obce, kde je podle jeho představ stále ještě jasná hranice mezi dobrem a zlem. Začíná učit ve třídě plné svéhlavých, smutných i zvídavých dětí. Ale co je má vlastně naučit, když se nám uspořádání světa rozpadá pod rukama, pole neplodí, studny vysychají a stěny školy i dalších budov nezadržitelně a nevyzpytatelně praskají? Idylický venkov už dávno není idylickým venkovem. Co má ještě vůbec smysl? Hrabat listí? Koupit si nové auto? Pedagogické vyhoření se mění v topornou existenciální krizi současného intelektuála. Jak z toho ven?

Hlavní hrdina Destrukce není psychologicky prokreslené individuum. Daleko více je kolektivním odrazem naší vlastní touhy po kultivovaném prostředí, spravedlnosti, funkčních vztazích nebo schopnosti předávat znalosti a životní zkušenost dalším generacím. Ale také je připomenutím nejistoty a strachu, neschopnosti zodpovědět všechny otázky, selhání před sebou samým i před světem. Destrukce je výpovědí dnešního českého intelektuála se všemi jeho peripetiemi, odkrývá důvody naší snahy aktivně se zapojit do společenských procesů i rezignace a apatie, výstavby slonovinových věží a vyztužení sociálních bublin.

Román Destrukce byl oceněn prestižní cenou Magnesia Litera 2022. Představuje třetí knihu sociologa a publicisty Stanislava Bilera (1982). Porota ocenila groteskní apokalyptičnost i humanistický přesah, stejně tak humor a schopnost literární hry. Podobně jako další prózy Bilerových současníků otevírá témata rozdělené společnosti, eskapismu a návratů nebo klimatické krize, ale přesto nabízí zcela specifickou poetiku a úhel pohledu. Inscenace Destrukce společně s předlohou nemoralizuje, nespadá k melancholii a uměřené estetické vážnosti, ale demonstrativně (se) předvádí, absurdně zacykluje a ironicky glosuje. Destrukce nenabízí rozřešení závažných environmentálních a politických otázek. Nabízí možnost se všemu, všem - a hlavně sobě - vysmát, vyspílat, vyšklebit a tím se dočasně osvobodit od každodenního hledání pevného občanského postoje i základního smyslu našeho života.

Audioprogram připravil a namluvil Kryštof Krejčí, asistent dramaturgie Divadla X10.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/destrukce

Audioprogram k inscenaci Destrukce

Závěr volné románové trilogie Čekárna zasadil Lion Feuchtwanger do Paříže roku 1935. Početná a různorodá německá emigrace tráví čas v politických debatách, obstarávání potřebných povolení, publicistické protinacistické činnosti i malicherných osobních sporech. Hudební skladatel Sepp Trautwein věnuje svou tvůrčí energii žurnalistické práci, aby díky mezinárodnímu tlaku docílil osvobození svého kolegy z nacistického zajetí. Na hudbu nezbývá čas. Anně Trautweinové se život drolí do tisíce drobných každodenních překážek a schází jí tak potřebná síla, aby mohla správně odhadnout, zda “tento přechod do As dur je opravdu Seppovým vlastnictvím nebo zda je závislý na Mahlerovi”. Na hudbu nezbývá čas. Jejich syn Hans se kdovíproč učí rusky a vůbec nechápe, proč někdo hudbou vůbec ztrácí čas. Všechny postavy jsou zachyceny v pasti provizoria. Zbývá boj o vysoké ideály i obyčejnou lidskou důstojnost, o právo na práci a domov, který se zdá marný v konfrontaci s obludnou silou diktatury, úřednickým aparátem hostitelské země i vlastním životním vyčerpáním. A tak poměry zabíjí lásku.

Čekárna není jen názvem celé románové trilogie, ale také názvem nové symfonie Seppa Trautweina. Její prostor je plný hemžení, hluků a ruchů, útržků civilních dialogů i mediálních státnických projevů, volně přecházejících z intimní do veřejné sféry a zpět. V jejích tónech zazní zvuky všech odkloněných, zmeškaných a opožděných vlaků i hlasy lidí, kteří na ně čekají se svými neforemnými taškami a těžkými kufry, zplihlými vlasy a propadlými doklady. A také s nadějí, že jednou přijede ten správný vlak, který odveze čekající do bezpečí.

Volná románová trilogie byla v Divadle X10 zahájena inscenací Úspěch v říjnu 2021. Další část Oppermannovi měla premiéru v dubnu 2022. Divadlo X10 tímto ambiciózním projektem poukazuje na možnosti velké činohry s výrazným inscenačním a společenským gestem v nezávislém divadelním prostoru.

https://www.divadlox10.cz/cs/repertoar/vyhnanstvi

Audioprogram k inscenaci Vyhnanství

Když se umírá na jevišti, není to skutečná tragédie. Je to hra. Herec nebo herečka pak (téměř) vždycky vstane, obvykle za potlesku diváků. Autorská inscenace Workshopy smrti vznikla na základě reportáží polské autorky Katarzyny Boni o Japonsku i vážných diskuzí o lidských ztrátách v současném světě. Prostřednictvím divadelně zpracovaných „workshopů” nabízí nenásilný a hravý kontakt s publikem, otevřenost a nadhled nad univerzálními otázkami života a smrti. Workshopy se týkají detailního uspořádání vlastního pohřbu, prospěšnosti velkého množství vyplakaných slz nebo úspěšného vyhodnocení rizik při návštěvě divadelního představení. Z bezpečnostního školení se rázem ocitáme pod hladinou oceánu, vynoříme se na duchařskou sešlost nebo se staneme součástí slavného filmu.

Audioprogram k inscenaci Workshopy smrti

Jsme prostorem pro současné divadlo a další druhy živého umění. Ale především jsme skupina tvůrčích osobností, které usilují o svobodné a kritické myšlení reflektující svět, ve kterém žijeme. Nepracujeme jen s existujícími dramatickými texty, ale podporujeme vznik zcela nových divadelních her, které maximálně odpovídají potřebám vyslovit vlastní názor na aktuální společenské dění i univerzální otázky lidského bytí. Nejsme ale žádní depkaři, vše děláme s nadhledem, sebeironií, hravostí a humorem.

www.divadlox10.cz