Chapter III: Somewhere We Belong

Horus sat at the edge of an abandoned city, where the lighting reflected off the empty streets. The city was quiet, but the air carried an energy, vibrating as if something invisible was preparing for its moment. He realized he was in a place that seemingly didn’t exist—like he was part of something bigger, but also separate, like someone observing a simulation.

In the distance, Heka appeared, his figure slowly approaching, moving like a shadow in this strange world.

“What do you think? Is this real?” Horus asked as he looked at the empty streets and motionless buildings.

Heka nodded. “Maybe it’s all just a projection, but that doesn’t mean we don’t have a place in this world.”

Horus looked at the sky, which was dotted with shining stars, each carrying an incredible energy charge. “What if it’s just another assumption? Something that connects us all, but we’ll never know if it’s true?”

Heka smiled and placed a hand on his shoulder. “Maybe right here, in this assumption, is where we belong. Even if it’s only for a moment.”

Horus felt a sense of peace as he realized that the assumptions that connect us might be what gives sense to everything. Maybe it’s not about what’s real, but about how we perceive it. And right here, in this energy, he found a feeling that, perhaps, somewhere in this space, he truly belonged.

Kapitola III: Místo, kam patříme

Horus seděl na okraji opuštěného města, kde se osvětlení odráželo v prázdných ulicích. Město bylo tiché, ale vzduch nesl energii, vibrující, jako by se něco neviditelného připravovalo na svůj okamžik. Uvědomil si, že se nachází na místě, které zdánlivě neexistuje – jako by byl součástí něčeho většího, ale zároveň oddělený, jako někdo pozorující simulaci.

V dálce se objevil Heka, jeho postava se pomalu blížila, pohybovala se jako stín v tomto podivném světě.

„Co myslíš? Je to skutečné?“ zeptal se Horus, když se podíval na prázdné ulice a nehybné budovy.

Heka přikývl. „Možná je to všechno jenom projekce, ale to neznamená, že nemáme v tomto světě místo.“

Horus se podíval k nebi, které bylo poseté září hvězd, přičemž každá z nich měla neuvěřitelný energetický náboj. „Co když je to jen další domněnka? Něco, co nás všechny spojuje, ale nikdy se nedozvíme, jestli je to pravda?“

Heka se usmál a položil ruku na jeho rameno. „Třeba právě tady, v této domněnce, je to místo, kde máme patřit. I kdyby to bylo jen na chvíli.“

Horus pocítil klid, když si uvědomil, že domněnky, které nás spojují, mohou být tím, co dává smysl. Možná to není o tom, co je skutečné, ale o tom, jak to vnímáme. A právě tady, v této energii, našel pocit, že možná, někde v tomto prostoru, opravdu patří.

Neurofunk Journey - Chapter III - Somewhere We Belong

Neurofunk Musician
living in Prague, Czech Republic

Neurofunk Journey - Chapter III - Somewhere We Belong

MiRo