Osvobození

Robert Fico svou zemi mění v mafiánský stát a spojence Ruska. Mohou na Slovensku něco změnit prezidentské volby? 86. díl jsme natočili živě s publikem v klubu Kotelna v Litomyšli.

Slovensko jako nastavené zrcadlo. Jak rychle může zmizet demokracie?

Hostem 87. dílu podcastu Paměti národa Dobrovský & Šídlo je Josef Šlerka, sémiotik, datový analytik a vedoucí oboru Studia nových médií FF UK.

20 let Facebooku: jak lidstvo podlehlo sociálním sítím

Můžete ODS milovat, nebo nenávidět, ale nemůžete popřít, že je to nejdůležitější česká politická strana založená po roce 1989.

ODS v Kristových letech: Dospěla už nejdůležitější česká strana?

„Zrušme brannou povinnost,“ vyzývá bývalý a možná i budoucí premiér Andrej Babiš. Není u něj - jako obvykle - sice jasné, zda to myslí vážně, nebo jen znovu nedokázal zastavit proud svých slov předbíhajících myšlení, nicméně tím znovu připomíná téma z nevážnějších? Jsme opravdu ochotni bránit svou zemi se zbraní v ruce, nebo jsme si za posledních 25 let zvykli na pocit bezpečí, protože „jsme v NATO, takže co by se nám mohlo stát“?
Hostem 89.dílu podcast Dobrovský & Šídlo je bezpečnostní analytik Vlastislav Bříza z Fakulty sociálních věd UK.

Války neprohrávají vojáci, ale zbabělí politici

Jestli ještě něco takového je.

Záznam živého natáčení 90.epizody podcastu D&Š z bratislavského klubu Kácéčko.

Odcházející prezidentka Čaputová: Demokracie zahyne kvůli naivitě demokratů

Země, kde nic nejde

Kampaň před evropskými volbami vstoupila do závěrečné fáze. A je jisté, že ani po nich příliš nepoleví: už na podzim čekají Česko krajské volby a o rok později volby nejdůležitější - sněmovní.

Poslechněte si 92.díl podcastu Dobrovský&Šídlo ze Slováckého divadla v Uherské Hradišti. Záznam živého vystoupení vznikl v pondělí 13.května, dva dny před atentátem na slovenského premiéra Roberta Fica.

Propaganda, radikalizae, prázdnota. Kdo diktuje témata strachu

“O Česko nemám strach, my jsme na tom mnohem hůř," myslí si slovenský novinář.

Jak dezinformace ovládly Slovensko

Jaká je současná nálada v české společnosti? Podle dat společnosti STEM pozorujeme zdánlivý paradox: Téměř dvě třetiny Čechů považují rok 2023 za úspěšný v osobní rovině - pokud ale začneme mluvit o vývoji země, klesne počet spokojených na necelých 20 procent. 
Hostem 94.epizody podcastu Dobrovský &Šídlo je ředitel STEM, sociolog Martin Buchtík.

Česko je spokojená země plná nespokojených lidí

Záznam společného vystoupeni s našimi slovenskými přáteli z podcastu Bárdy&Káčer z festivalu Metronom v Praze. 
Co se děje u našich východních sousedů? Jak se stane, že se demokratická země tak snadno a za tak krátkou dobu přiblíží autokracii? A dokáže Slovensko najít cestu ven, jako když se v 90.letech dokázalo demokraticky zbavit Vladimíra Mečiara?

Začala na Slovensku normalizace? Ne. Je to horší

Učitel odešel, zvonilo a on řekl: „Ta německá svině se tu roztahuje, a když člověk potřebuje pomoct, tak nepomůže.“ On byl hrozně blbej... a co čert nechtěl, já už jsem toho měla dost. Jak řekl „německá svině“, tak jsem si pomyslela... nejdřív jsme byli Bémáci, a teď jsme německý svině? Tak mě to naštvalo, popadla jsem dřevěný penál a na něj... a on utekl na chlapeckej záchod... a já ho tam zmydlila... hlavu jsem mu dala do pisoáru a tloukla jsem ho. A najednou mě někdo vytáhl za límec a odvedl mě ven... a on to byl ředitel školy... Ale nedostala jsem ani dvojku z chování, protože on mi řekl, že jsem německá svině. To si přece nenechám líbit. Za války jsme byli Bémáci, teď jsme německý svině... už mi to bylo líto... brečela jsem... tak jsem ho zmydlila. A od tý doby už měli ke mně úctu, věděli, že si se mnou není radno zahrávat.

Marie Antošová: Řekl mi, že jsem německá svině

There was a concentration camp in Ohrdruf. None of us really knew what was happening in concentration camps, not even our colonel. It would not have even occurred to any of us. Nobody had told us anything. When we passed through the barbwire fence, which was nothing for our thirty-ton tank, suddenly we saw ground full of bodies, emaciated, half-naked, in striped prisoners’ clothing. All were dead. The stench of the rotting bodies was horrible. You had to cover your face with a handkerchief. There were some other Jewish soldiers in the unit apart from me. We were looking at it and we couldn’t believe it. How can a human being do something like that to another human being? Then we discovered that there were not only Jews, but also homosexuals, Gypsies, and political prisoners.

Harry Feinberg: Liberation of the concentration camp Ohrdruf

To bylo už 8. května, když nás přijel ostřelovat tank. Bylo mi řečeno, abych na něj šel s panzerfaustem někam na Václavák, a kdyby tam tank dojel, abych se ho snažil zlikvidovat. Jako protipancéřový úkryt jsem použil pánské záchodky směrem nahoru od Jindřišské. Zalehl jsem tam na schody. Jeden kamarád z hlavní pošty mně dával zprávy. Stál na rohu Jindřišské a Václaváku, kde byla nějaká prodejna plnicích per. Výlohy byly rozbitý kvůli vzdušnému torpédu, ale v obchodě kupodivu zbylo zrcadlové obložení. Vytáhl zbytek zrcadla. V rukou měl velké, asi metrové zrcadlo a za roh pozoroval tank do Jindřišské ulice. Tankista měl zřejmě smysl pro humor a zrcadlo mu z ruky vystřelil dělem, nikoliv kulometem. Pozorovatel sprásknul ruce a zapadnul za roh. Takovou změnu v obličeji jsem v životě neviděl, zblednul strašlivým způsobem. Byl úplně bílej.

Ivan Kieslinger: Tank

Na Václavském náměstí na rohu Jindřišské viseli dva esesáci, polonazí nohama zavěšení na sloupu osvětlení. Umírali, vydávali vzdechy a ještě pár slov říkali. My jsme stáli kolem nich, takový hlouček. Ti lidé jim spílali, nadávali. Jel sovětský tank a na něm nahoře byl mladý voják. Když ten tank míjel ty hořící esesáky, tak si dal ruku před oči. A já jsem si v té chvíli uvědomil tu hrůzu, že on, který prožil celé to tažení až do Prahy a zažil mnoho hrůz, tak tohle bylo pro něho moc. Kdežto pro nás… zastyděl jsem se nad tím, že jsme tam stáli a buď jim hubovali, nebo je prostě vůbec neošetřili a nic jsme neudělali.

Jakub S. Trojan: Lynč na Václavském náměstí

Pátého dubna 1945 nás SS vyhnali na transport smrti, bylo nás již vyhnáno 7000 vězňů. Popsat všechny hrůzy transportu… To se snad ani nedají vysvětlit. Po sedmidenním putování nás osvobodila americká armáda a zůstalo nás 1500 živých a 300 se zabilo samo. Když nás osvobodili, přivezli tři veliké kádě polévky. Ta byla nádherná, kamarádi se do toho vrhli a zabili se sami. Tak dobrou polévku jsem ještě nejedl. Ale hlad je veliký kuchař, 300 jich zahynulo. Umírali po polévce, to jídlo organismus nevydržel. Sám jsem přežil díky tomu, že jsem si vzal lžíci, utíkal jsem pryč a zase jsem šel pro polévku. Ti, co se na ni vrhli a ládovali se vším možným… Když hlad je hlad. To nikdo nepochopí, co je hlad.

Jan Dušek: Lidé umírali po polévce

Najednou byli pryč během tejdne. To jsme tam ale všechny byli, protože se nesmělo nikam… tak kdo utek, utek. Ale ti prostě zmizeli ti Němci… jak pára nad hrncem. A pak tam přijeli Rusové, ti nás tam osvobodili. To byl… no, to byl taky zážitek. Protože teď tam vznikla taková… k tý cestě se hrnula kvanta lidí, prostě že jedou osvoboditelé. Jeli ty Rusové, ale ty nás moc jako… oni asi nevěděli ti vojáci, co je to vítá za lidi. No tak… a pak to tam teda uzavřeli kvůli nemocem, protože v tý době tam bylo strašně mnoho skvrnitýho tyfu, protože to tam přinesly ty pochody smrti. No, tak to ještě ty pochody smrti… to bylo snad to nejstrašnější, co člověk viděl. To fakticky šel takovej štrúdl lidí odněkud, úplně v hadrech, bosi, tam padali mrtví. A ty přinesli ten skvrnitej tyfus a na to tam právě po válce zemřelo v Terezíně hodně lidí. My jsme právě s tou Ritou taky v těch kasárnách, co oni je jako pokládali… no, ty tam leželi úplně jako. Ti snad jen dostávali trochu napít, protože by jim bylo zase strašně špatně. A tak jsme tam mezi nima chodili, víte jako jim posloužili… třeba přikryli nebo něco podali. A pak to bylo zakázaný, protože de facto asi osmdesát procent z nich mělo ten skvrnitej tyfus. No, pak to tam zavřeli teda. Já jsem se dostala teda domu s tou maminkou, ten pán jeden tam přijel pro svou manželku. Tak jsme jely domů, přijely jsme do Prahy, to byly ještě barikády a až pak asi za tři dny jsme jely domů.

Eva Koubková: Osvobození a pochody smrti

Paměť národa je nejrozsáhlejší veřejně dostupná on-line sbírka vzpomínek pamětníků v Evropě. Spravuje ji společnost Post Bellum, která více než 15 let dokumentuje příběhy válečných veteránů, obětí holocaustu, politických vězňů, ale i členů komunistické strany, StB nebo Lidových milicí. Na základě svědectví pamětníků vytváří dokumentární filmy a rozhlasové pořady, publikace a výstavy. Do jejích vzdělávacích projektů se zapojily tisíce žáků a studentů. Společnost organizuje workshopy a diskuse, udílí Ceny Paměti národa lidem, kteří se postavili totalitní moci.

Marie Antošová: Řekl mi, že jsem německá svině

Paměť národa

Related tracks