Když jsem poprvé držela v náručí své první dítě, svého syna, měla jsem pocit, že z celé té zamilovanosti se nedokážu ani vzpamatovat. Vnímala jsem, že se nemohu vynadívat na jeho rysy a zkoumala jsem v něm celé rodové linie našich předků. Co den to se ozval pokaždé jiný člen z jeho tváře a já tak začala uvažovat nad vším, co se...

Přirozené rodičovství

Nedávno jsem dostala několik krásných otázek na problematiku smíření se se situací, která se vyvíjí jinak, než jsme si sami na začátku představovali. Zažíváte bolest, úzkost a není snadné se z tohoto kolotoče vymotat, protože vám osobně na tom velmi záleželo, dokonce jste chtěli tolik pomoci, že jste se celé situaci odevzdali s vidinou dobrého výsledku.

Není mi v tom dobře

Měli jste někdy pocit, že byste byli rádi na jiném místě nebo v jiné situaci? Mnohdy si lidé říkávají, jak by to bylo snazší, kdyby měli podmínky takové a makové. To by se to fungovalo a žilo, kdybychom to měli jako oni. Často přemýšlíme nad tím, že ostatní mají odlišný výchozí bod a situaci než my a pokud bychom byli v jejich kůži, tak bychom si taky dovedli představit, jaký způsobem bychom se realizovali.

Hledám odpovědi venku

Tak jako probíhá den, noc, příliv, odliv, nádech, výdech, tak to všechno doprovází i cykly uvnitř nás a zároveň realita života kolem, do níž jsme v automatickém režimu zapojeni. Součástí našich životů jsou principy, které my sami využíváme a následujeme.

Vše odpovídá našim vnitřním potřebám, nutkání, volání jít určitým směrem, který jsme si vybrali a neustále o tom rozhodujeme na základě našich niterných myšlenek v přítomném okamžiku.

Naděje existuje vždy, chce to jen špetku lásky

V minulém článku jsem se věnovala emocím a všemu, co je schované vzadu za našima očima, pokud se to nerozhodneme projevit a uvidět vně. Nyní bych chtěla otevřít jednu z nejtěžších kapitol našich životů.

Co nás však otevírá nejvíce nám samým? Co má opravdový dopad na vlastní hodnotu a sebelásku (v tom nejlepším slova smyslu)? Okamžité vyloučení bolavých myšlenek, pocitů, zkušeností, lidí a událostí ze svého těla. Vše z těchto momentů je navázaných právě na dobu minulou a ta už v této chvíli rozhodně neexistuje. Mluvím o odpuštění.

Bolest, kterou mohu konečně nechat odejít

Jak naše emoce hrají roli pro naše zdraví? Všimli jste si někdy, jak se doopravdy cítíme a co se v našem děle děje, když něco prožíváme? Jak plujeme po hladině svých pocitů nahoru a dolů, vně i dovnitř?

Naskakují nám myšlenky, reakce – do situace se nám přimotávají zkušenosti z minulosti jako staré rány a bolístky jako vzpomínky na věci minulé. Jak dokážeme sebe udržovat dlouhý čas v určitém stavu prožívání bez ohledu na to, že už ta situace skončila?

Co v sobě nosíš každý den?

Je vůbec normální nechodit do školy? Domácí škola? No to nemyslíte vážně, vždyť bude dětem chybět kolektiv a kamarádi, to jim nemůžete udělat!

Člověk by neřekl, že pokud se rozhoduje pro nějakou „jinakost“, že to s sebou přinese určitý stupeň diskriminace, nemluvě o množství nevyžádaných rad i názorů. Což vše poznáte, až když se pro to rozhodnete a začnete to žít. Do té doby by vás to ani nenapadlo.

V životě je možné zažít vše - naše domácí škola

Jednou z překážek na naší cestě životem je strach. Pataňdžali řadí strach mezi pět kléší a máme-li pocit, že mnohé z nich držíme pod kontrolou, pak na světě jako jednou z posledních zůstává právě pole strachu.

Strach je velmi silná emoce, vibrace, nástroj, který dokáže měnit naši realitu. Zastavuje nás na cestě, tvaruje naše rozhodnutí. Jeho důsledky sahají i dovnitř nás samých.

Během jeho prožitku dokážeme ustrnout až ve fyzické bolesti zmaru, obav, tlaku a stresu. Padáme celou škálou emocí k bezmoci, zoufalství a postupně v nás krvácí jedna rána za druhou.

Strach - jedna z nejsilnějších kléší

Jak se strachem? Jak v momentech, kdy se cítím natolik vyčerpaně a slabě, že už není člověk schopen se ničemu postavit? Jak se sebou pracovat, aby nedocházelo k opakovaným situacím, které nás budou školit právě o tomto finálním momentu?

V minulém článku jsme otevřeli velké téma strachu a nyní se na něj podíváme prakticky.

Strach jako pomocník na cestě

Satí byla krásnou bohyní, která se narodila vznešenému otci, králi Dakšovi, jenž patřil k prvním bytostem tohoto hmotného vesmíru. Byla velmi mladá, krásná a odhodlaná propojit svůj život s největším ze všech mystických jogínů – Šivou.

Příběh o Dákšájaní, o Satí, manželce velkého Šivy

Lucie Huříková

Related tracks